Peru - prelude
PERU - PRELUDE
Pozn. Casablanca je slavný film z roku 1942. Ve španělštině to znamená Bílý dům.
Huaraz. Sedím na schodech místního náměstí vedoucích překvapivě ke kostelu a studí mě zadnice. Schody jsou studený. Aha, sedím na místě, který je od včerejšího večera ve stínu. Prdel a půlka nohou a hrudi mě studí, zato do palice, ramenou, krku, rukou a až po prsa do mě šije slunce sto šest. Asi se zvednu a půjdu si dát ty splašky, kterejm říkaj kafe. Okolo jdou dva cestovatelé s baťohama na zádech, co si včera nenamazali ksichty. Možná si je nenamazali před hodinou, Chudáci je maj rudý a bude je to bolet a sloupou se jako každej, kterej si vyjde ven v kalhotách a triku a mikině a drkotá zubama a labužnicky nastavuje tvář hřejivým paprskům slunce. Žádná historie, kultura, říše, nyní stát není tak spjatý se sluncem jako v těchto končinách. My máme lípu, že jo. Jako správnej Čech ji bezpečně poznám. Když kvete a její lístky padají k zemi, mám každej den zasraný auto od ulepených květů našeho národního stromu. Vopravdu národní strom za všechny prachy. Ale tady mají el sol. Slunce. Celá mytologie se okolo něj motá. Jmenuje se tak národní měna a bez té by nebyl národní zvyk ji krom dalších věcí, zejména cigaret, falšovat. "Excuse me", osloví mě jeden z těch čerstvě zrudlých evropských turistů a začíná lístovat Lonely Planet. "Namažte si obličeje", říkám těm dvěma. "Tady jsme 3 kiláky nad mořem, spálíte se". Vypadlo z nich, že přiletěli z Limy a tohle je nenapadlo. Šlo o dva Dány a chtěli, abych jim ukázal, jak se dostanou do hotelu, kde mají rezervaci. Aj, tak tihle jsou jiní. Oni mají rezervaci! Za 9 měsíců cestování po Jižní Americe jsme si ani jednou nerezervovali předem pokoj v novém městě. Když jsme přiletěli do Quita,prostě jsme se zeptali taxikáře, ať nás vezme někam, kde to není drahé,ale je to tam čisté a není to daleko od centra. Nabídli jsme mu 5 dolarů. Taxikář se podivil. Vyklopil nás před hotýlkem. Taxametr ukazoval necelé 3 dolary. A byli jsme mezi starým a novým městem. Ideál. Šokující bylo zjištění, že taxikář v chudé zemi účtuje bohatým gringům stejné sazby jako domácím. Dánové se zeptali se, odkud jsem. Československo! Samozřejmě Prahu znali a moc ji obdivovali.
"Vy máte rezervaci"?
"Ano,na dvě noci se snídaní. Hotel Casablanca, mělo by to být blízko"..(později jsem zjistil, že noc tam stála 60 dolarů).
"Máte tam sraz s Humphrey Bogartem"?
"Jak prosím"?
"Kurva, jak se to správně vyslovuje?", říkám si v duchu..
"Váš hotel se jmenuje Casablanca, že". "Ptal jsem se, zda tam bude Humphrey Bogart?"
Kurva, to je divný, vypadaj tak na 30-35 let. Mají baťohy cestovatelů, jen s podstatně větším rozpočtem. Jsou inteligentní. Nechápou tu narážku? Humphrey Bogart, sakra, chlapi! Ten film!
"Ne, nemáme tam s nikým sraz. Byli jsme se podívat na ty obdivuhodné nápisy v Nasce. Chceme vidět Huascarán a pak Cusco a Machu Picchu. Pracujeme jako státní zaměstnanci v lodní dopravě a potřebovali jsme dovolenou. Bez žen a dětí jako za studií. Pojedeme ještě na Galapágy. Ehmm, dá se tu koupit něco večer?"
Sláva! Ledy roztály!
"Jste v Peru, pánové. Dá.Takže v Casablance nebude čekat ani Ingrid Bergman, že?"
Trapas, trapas, trapas.
"Ingrid Bergman byla ale Švédka. My jsme Dánové a Ingrid Bergman je dávno mrtvá."
No, to jste mi řekli novinu. Já kurva vím, že je dávno mrtvá. Já chtěl udělat žertík, narážku na film Casablanca. Sám jsem ho nikdy neviděl, znám jen závěrečnou větu o "začátku krásného přátelství" a líbací scénu Bogarta s Bergmanovou. Film, hudba, literatura, věda, politika, historie...většina lidí ví hovno. Jedna dvě v pravý čas ty pravé věty a budou si o vás myslet, že víte, kdo vynalezl Petriho misku nebo po kom je pojmenován Archimédův zákon. Což náhodou vím. Po jednom kyperském útočníkovi ze 70. let.
"Zapomeňte na to. Zapomeňte na to." Bylo vidět, že oba chlápci mě aspoň nebudou večer otravovat s něčím ke koupi, jak jim byla také naše těžkopádná a vlekoucí se konverzace naprosto trapná . "Váš hotel je tamhle. Vidíte ten bílý nápis Casablanca?"
"Oh, děkujeme mockrát. Nashledanou."
Ufff, tohle rozhodně nevypadalo na začátek velkého přátelství. Ono taky co chcete od nejslavnějšího amerického filmu natočeného za války, kde se český odbojář jmenuje Viktor Laszlo.
Pozn. Casablanca je slavný film z roku 1942. Ve španělštině to znamená Bílý dům.
Huaraz. Sedím na schodech místního náměstí vedoucích překvapivě ke kostelu a studí mě zadnice. Schody jsou studený. Aha, sedím na místě, který je od včerejšího večera ve stínu. Prdel a půlka nohou a hrudi mě studí, zato do palice, ramenou, krku, rukou a až po prsa do mě šije slunce sto šest. Asi se zvednu a půjdu si dát ty splašky, kterejm říkaj kafe. Okolo jdou dva cestovatelé s baťohama na zádech, co si včera nenamazali ksichty. Možná si je nenamazali před hodinou, Chudáci je maj rudý a bude je to bolet a sloupou se jako každej, kterej si vyjde ven v kalhotách a triku a mikině a drkotá zubama a labužnicky nastavuje tvář hřejivým paprskům slunce. Žádná historie, kultura, říše, nyní stát není tak spjatý se sluncem jako v těchto končinách. My máme lípu, že jo. Jako správnej Čech ji bezpečně poznám. Když kvete a její lístky padají k zemi, mám každej den zasraný auto od ulepených květů našeho národního stromu. Vopravdu národní strom za všechny prachy. Ale tady mají el sol. Slunce. Celá mytologie se okolo něj motá. Jmenuje se tak národní měna a bez té by nebyl národní zvyk ji krom dalších věcí, zejména cigaret, falšovat. "Excuse me", osloví mě jeden z těch čerstvě zrudlých evropských turistů a začíná lístovat Lonely Planet. "Namažte si obličeje", říkám těm dvěma. "Tady jsme 3 kiláky nad mořem, spálíte se". Vypadlo z nich, že přiletěli z Limy a tohle je nenapadlo. Šlo o dva Dány a chtěli, abych jim ukázal, jak se dostanou do hotelu, kde mají rezervaci. Aj, tak tihle jsou jiní. Oni mají rezervaci! Za 9 měsíců cestování po Jižní Americe jsme si ani jednou nerezervovali předem pokoj v novém městě. Když jsme přiletěli do Quita,prostě jsme se zeptali taxikáře, ať nás vezme někam, kde to není drahé,ale je to tam čisté a není to daleko od centra. Nabídli jsme mu 5 dolarů. Taxikář se podivil. Vyklopil nás před hotýlkem. Taxametr ukazoval necelé 3 dolary. A byli jsme mezi starým a novým městem. Ideál. Šokující bylo zjištění, že taxikář v chudé zemi účtuje bohatým gringům stejné sazby jako domácím. Dánové se zeptali se, odkud jsem. Československo! Samozřejmě Prahu znali a moc ji obdivovali.
"Vy máte rezervaci"?
"Ano,na dvě noci se snídaní. Hotel Casablanca, mělo by to být blízko"..(později jsem zjistil, že noc tam stála 60 dolarů).
"Máte tam sraz s Humphrey Bogartem"?
"Jak prosím"?
"Kurva, jak se to správně vyslovuje?", říkám si v duchu..
"Váš hotel se jmenuje Casablanca, že". "Ptal jsem se, zda tam bude Humphrey Bogart?"
Kurva, to je divný, vypadaj tak na 30-35 let. Mají baťohy cestovatelů, jen s podstatně větším rozpočtem. Jsou inteligentní. Nechápou tu narážku? Humphrey Bogart, sakra, chlapi! Ten film!
"Ne, nemáme tam s nikým sraz. Byli jsme se podívat na ty obdivuhodné nápisy v Nasce. Chceme vidět Huascarán a pak Cusco a Machu Picchu. Pracujeme jako státní zaměstnanci v lodní dopravě a potřebovali jsme dovolenou. Bez žen a dětí jako za studií. Pojedeme ještě na Galapágy. Ehmm, dá se tu koupit něco večer?"
Sláva! Ledy roztály!
"Jste v Peru, pánové. Dá.Takže v Casablance nebude čekat ani Ingrid Bergman, že?"
Trapas, trapas, trapas.
"Ingrid Bergman byla ale Švédka. My jsme Dánové a Ingrid Bergman je dávno mrtvá."
No, to jste mi řekli novinu. Já kurva vím, že je dávno mrtvá. Já chtěl udělat žertík, narážku na film Casablanca. Sám jsem ho nikdy neviděl, znám jen závěrečnou větu o "začátku krásného přátelství" a líbací scénu Bogarta s Bergmanovou. Film, hudba, literatura, věda, politika, historie...většina lidí ví hovno. Jedna dvě v pravý čas ty pravé věty a budou si o vás myslet, že víte, kdo vynalezl Petriho misku nebo po kom je pojmenován Archimédův zákon. Což náhodou vím. Po jednom kyperském útočníkovi ze 70. let.
"Zapomeňte na to. Zapomeňte na to." Bylo vidět, že oba chlápci mě aspoň nebudou večer otravovat s něčím ke koupi, jak jim byla také naše těžkopádná a vlekoucí se konverzace naprosto trapná . "Váš hotel je tamhle. Vidíte ten bílý nápis Casablanca?"
"Oh, děkujeme mockrát. Nashledanou."
Ufff, tohle rozhodně nevypadalo na začátek velkého přátelství. Ono taky co chcete od nejslavnějšího amerického filmu natočeného za války, kde se český odbojář jmenuje Viktor Laszlo.
Komentáře
Okomentovat